Lidská bestie z Liberecka.
Záměrem tohoto webu není pranýřovat sportovní kynologii jako celek, jde zde pouze o to, abychom se všichni zamysleli nad tím, kam až můžeme zajít v touze po úspěchu.
Stála jsem u plotu zahrady a dívala se k cestě která vede na hřbitov z první sv. války. Stál tam muž a do čehosi kopal, přišlo mi, že ho cosi napadlo a drží za nohavici, on se to snaží odkopnout. "Ono podivné" co ho podle mne drželo za nohavici vydávalo onen prazvláštní zvuk.
Stále jsem nevěděla co to tam s tím mužem je! Chvíli dupal v trávě, ale co od sebe odháněl jsem stále netušila. Šla jsem pomalu blíž a blíž s tím, že pomůžu, když bude potřeba. Trochu mě to překvapilo, měl sebou psa! Tak proč ono kopání do čehosi a kde byl ten pes, když jsem ho předtím neviděla?
Asi vlčák, řekla jsem si a najednou onen strašlivý zvuk, který jsem ze zahrady nemohla identifikovat tu byl znova! - Vydával ho ten pes!!!!
Jakmile se onen muž otočil a viděl, že jsem asi padesát metrů od něho, okamžtitě táhl svého zmučeného psa na cestu a než jsem tam došla já, nebyl už vidět. Odpoledne jsem byla na louce, kde si kluci hráli na balíkách sena. Vašík vyprávěl onu hrůznou příhodu o které jsem zas doma řekla já a: - "My ho také viděli," řekl jeden z chlapců. Táhl toho psa k autu a u auta zmáčkl nějakou krabičku a ten pes dělal úplné kotrmnelce, než ho do auta hodil.
Takže nevím co jsem viděla, jen takovou úvahu: - Prý na psy dělají obojky podobné ohradníkům na skot a "jeho pán" má dálkové ovládání! - Nevím je v civilizované zemi něco takového možné?!!
Úvaha:
Při sledování takových záběrů jaké obsahuje výše uvedené video člověku přeběhne mráz po zádech. Zákonitě Vás napadnou myšlenky typu kam až jsme došli v potřebách po ocenění, uznání a obdivu okolí. Čeho všeho jsme schopni použít proto, abychom dosáhli vysněného cíle, byť by ve své podstatě byl ušlechtilý a užitečný.
Věřím že i pan Hůza, v době kdy si pořídil svého prvního psa, učinil tak z prostého obdivu a náklonnosti ke psu jako živému tvoru. Tvoru, který vnímá, cítí a vyžaduje adekvátní péči. Vždyť jak je vzrušující když po úmorné práci se Vám podaří nacvičit nový povel. Když zkrátka přijdete na to, co na vašeho svěřence platí.
Pana Hůzu znám, je to bývalý krajský výcvikář a nynější předseda ZKO Arnema č.284. Děsí mě představa, že by mohl takovéto praktiky předávat svým svěřencům na cvičišti. Je nepochopitelné, že člověk, který se kynologii věnuje cca 50 let, je schopen takovýchto metod. Jistě nikdo ze zasvěcených nepochybuje o přínosu elektrických obojků v rukou odborníka, kterým by pan Hůza měl být ale evidentně není.
To, co je vidět na videu není žádná z výcvikových metod, ale brutální týrání zvířete. Pes není upozorněn elektrickým výbojem na chybu, nýbrž je zcela nesmyslně atakován serií impulsů.
Nastal čas, kdy je nutno se nad sportovní kynologií zamyslet jako nad celkem. Stále více to vypadá, že již dávno nejde o "pejskařinu", ale cílem je sběr plechových cetek, diplomů a kšeft. Vyměnili jsme náš vztah ke psu jako příteli a pomocníku, za prostředek ke zvýšení své společenské prestiže, za dobrý zdroj obživy a posilovač vlastního ega.
TATO ÚVAHA NENÍ MYŠLENA JAKO KRITIKA VŠECH KYNOLOGŮ, JEDNÁ SE ZDE O TENTO KONKRÉTNÍ PŘÍPAD A SNAHU O ZAMYŠLENÍ SE NAD MOŽNÝM SMĚŘOVÁNÍM SPORTOVNÍ KYNOLOGIE JAKO TAKOVÉ. VALNÁ VĚTŠINA LIDÍ V ZÁKLADNÍCH ORGANIZACÍCH ODEVZDÁVÁ KVALITNÍ PRÁCI A ZA TO JIM DÍK.
Toto jsou výcvikové metody pana Ladislava Hůzy z Liberce. Bývalého krajského výcvikáře a nynějšího šéfa ZKO 284 Arnema Liberec. Elektrický obojek a kopance.